Ve vlastní tvorbě používám surovinu jak z čirého křišťálu, tak i z dvouvrstvého barevného skla. Probrušováním barevné vrstvy až do čirého křišťálu mi tak pod rukama sklo tvoří jedinečné optické efekty.
Základní tvar suroviny je dán dřevěnou formou, kterou si často musím nechat vyrobit pro jedinou zakázku. Hutní mistr do formy vyfoukne sklářskou píšťalou rozžhavenou sklovinu. Pak je to již na šikovnosti hutních mistrů, která je tu v okolí na světové úrovni.
U vlastních návrhů povoluji uzdu fantazii. Stane se, že si vymyslím i věci, které pak téměř nelze zrealizovat. To mě ale baví ze všeho nejvíc…
Samotné broušení je disciplína, která se nedá naučit. Musí se zažít. Stačí málo a sklo se rozvibruje tak, že se v rukou roletí. K vybroušení jednoho dekoru, je nutné použít i několi kotoučů různých profilů a velikostí. Nejprve se hrubými brusnými kotouči vytvoří základní, nejhlubší části budoucího dekoru. Potom, pomocí jemných brusných kotoučů, se zpřesní detaily dekoru a zjemní se broušená plocha. Všechny broušené plochy mají hladký, ale v této fázi stále matný povrch.
Některé připomenuté postupy se vskutku nedají nikde vyčíst, protože se mnohé dědí. A na ty tajné okouzlující fajnovosti si lety praxe každý řemeslník musí přijít sám.
Ruční leštění se nedá nahradit aniž by utrpěl třpyt a ostrost řezů. Probíhá ve třech fázích. V prvních dvou fázích se používá leštící suspenze pemzy s vodou. Ve třetí fázi se použije nejjemnější leštící suspenze vody a ceroxu. Suspenze se nanáší na leštící kotouč při vysokých otáčkách. Ve fázi leštění se použije stejný počet leštících kotoučů různých profilů a velikostí jako ve fázi broušení. Kvalitu leštění ovlivňuje nárůst teploty mezi leštícím kotoučem a povrchem skla. Čím vyšší teplota, tím vyšší kvalita leštění. Záleží na citu a zkušenostech brusiče, aby včas rozpoznal okamžik, kdy by se mohlo sklo zahřát příliš a prasknout. Precizním ručním leštěním získá broušená plocha vysoký lesk a zároveň zůstávají zachovány ostré hrany řezů. Lom světla pak vytváří briliantový třpyt a originální optické efekty
Ve sklářském průmyslu se sklo leští především chemicky. Leští se mnoho kusů najednou v automatických bubnových leštičkách. Směs kyseliny sírové a fluorovodíkové leptá povrch broušené plochy a tak ji leští. Zároveň se však naleptávají a zaoblují hrany řezů. Sklo má sice vysoký lesk, ale oproti ručně leštěnému ztrácí svůj třpyt.
